Date: Thu, 11 Nov 2010 17:35:53 +0100
From: ripencc@seznam.cz
Subject: I Thought I Knew and (Czech)

Další dobrodružství Justina a Billyho
Kapitola 4

Vypráví Justin

Když jsem v neděli odcházel z domu, cítil jsem se fakt dobře. Výraz na Billyho obličeji, když jsem ho postříkal ranní mrdkou, byl k nezaplacení. Vypadal strašně hezky, pokrytý mrdkou.

Říkal jsem si, že se s Billym vracíme do správných kolejí. A rozhodně se mi zamlouval ten pocit, který to ve mně víceméně za jedinou noc vyvolalo. Už si zase užíváme. Ne jako předtím. Tentokrát je to trochu jiné. Ale měl jsem pocit, že to bude pro oba dobré. Měl jsem pocit, že jsme s Billym nejen zase nejlepší kamarádi a milenci, ale i že se posouváme novým směrem. Směrem, který umožní naší lásce a našemu vztahu dál růst.

Cítil jsem se sebejistě a bezpečně a sexy. Byl jsem v sedmém nebi a šel jsem do ateliéru, kde jsem chtěl ještě trochu pracovat na projektu, který jsem měl později v týdnu odevzdat profesoru Allenovi.

Zatímco jsem řídil ten kousek ke škole, v hlavě se mi to všechno převalovalo. Můj školní projekt. Sex s Billym. Noc u Phila a Todda. Už jsem zmiňoval sex s Billym. A, musím přiznat, i sex s Philem.

Nedokázal jsem se zbavit myšlenek na Phila. Ze začátku to bylo jen takové nutkání někde v pozadí. Ale jak jsem se blížil ke škole, začínalo to dostávat tvar. Představy se mi vyjasňovaly. Philův perfektní zadek. Můj tvrdý ocas vražený hluboko v něm. Jeho vítající úsměv. Tlak v mých koulích. Chvění mého ocasu. Všechno jen představy. V mé divoké fantazii. Ale vnímal jsem to jako doopravdy.

V době, kdy jsem parkoval auto na parkovišti, už byl tlak v mých koulích a napětí v ocasu až příliš opravdové. Byl jsem pořádně rozjetý a nadržený a tvrdý. V džínách jsem měl stan, kterého by si musel všimnout i slepý. Nasrat, říkal jsem si. Nikde nikdo, kdo by to viděl. Když jsem vcházel do vstupní haly, měl jsem ruku na ocasu a přes tenkou látku džínů jsem si ho jemně masíroval. Mám strašně rád ten dotyk džínoviny na ocase. Je trošku drsná. A hrozně sexy.

Překvapilo mě, že jsem před ateliérem narazil na profesora Allena, držel dva listy papíru. Studoval je. Srovnával je. Pak se podíval přímo na mě. A hned nato i do mého rozkroku. Na stan, který mi tam stál. Ruka jasně sevřená kolem nepřehlédnutelné erekce.

Snažil jsem se jakoby mimoděk odtáhnout ruku od péra a strčit ji do kapsy, čímž bych mohl erekci aspoň částečně zamaskovat. Jenomže, pohled profesora Allena způsoboval, že jsem měl ocas ještě tvrdší. A delší. Provokoval ho, že stál ještě pevněji. A tekla z něho spousta předmrdky. Nejspíš jsem měl zepředu na džínách pořádný flek. Nebyl žádný způsob, jak bych se na ně mohl mrknout a zkontrolovat, jak zlé to je.

Takový vývoj událostí mě pěkně naštval. Přede mnou stojí člověk, který mi může pomoct anebo mě potopit asi nejvíc ze všech lidí na fakultě a já se před ním takovým způsobem znemožním.

Moje srdečné, "Dobré ráno, profesore Allene," neznělo přesvědčivě. Bylo to příliš srdečné. Příliš zjevný pokus odlákat pozornost. Dokonce jsem se mu ani nedíval do obličeje. Ale měl jsem.

Když jsem zvedl pohled, zjistil jsem, že se na mě usmívá. Kamarádsky. Jako kdyby byl opravdu rád, že mě vidí. "Pěkné ráno i tobě, Justine. Vypadá to, že ti den docela pěkně začal." Po té poznámce jsem musel vypadat vylekaně. Opravdu myslel ... ale než jsem se nad tím vůbec stihl zamyslet, pokračoval. "Chtěl jsem říct," opravil se s nevinným pousmáním, "že je dneska docela pěkné ráno."

Dělal si legraci z mého tvrdého péra? No to snad ne. Umřu. Mohl jsem jenom doufat, že se bude tvářit, že to nikdy neviděl a život půjde dál. Neměl jsem tušení, nakolik je osvícený. Na druhé straně, pracuje na významném postu na umělecké škole. Moje erekce určitě není první, kterou u studenta vidí.

Nic víc už jsme si neřekli a šli jsme oba do ateliéru. Proč tam proboha musel být tak brzo ráno. Proč jsem proboha vcházel do školy s rukou na tvrdém ocasu, i když byla neděle. Jsem cvok?

Šel jsem na svoje místo a sedl si ke stolu. Vytáhl jsem skicák a začal na čistém listu. Profesor Allen vešel do své kanceláře jenom kousek vedle. Pořád jsem byl tvrdý a konečně jsem viděl, že skvrna na džínách je až příliš zřetelná, přesně jak jsem se bál.

Bezmyšlenkovitě jsem začal kreslit Billyho črtu. Variantu, kterou jsem maloval už stokrát. Billy leží na zádech. Nahý. Tvrdý. Ocas mu trčí nahoru. Louže mrdky na břiše. Mrdka ještě odkapává z jeho péra.

Zatímco jsem jen tak v rychlosti pracoval na tom náčrtu, najednou jsem ucítil ruku na rameni. Proboha! Málem jsem vyskočil od stolu.

Jak jsem mohl neslyšet, že vyšel z kanceláře? Jak jsem mohl nevidět, že prošel kolem mě a postavil se za mě. Jak mu vysvětlím tudle kresbu svého kluka a jeho doznívajícího obrovského výstřiku na břiše?

Byl jsem skutečně v hajzlu.

"Tak už chápu, na co jsi zřejmě myslel, když jsi ráno přišel. Je to ..." odkašlal si a snažil se nasadit profesionální tón, "umělecky poměrně zajímavé. Nicméně ne zcela to odpovídá zadanému projektu. Předpokládal jsem, že jsi sem přišel pracovat na zadaných úkolech."

"Ano, pane. Omlouvám se, pane. Vůbec nevím, na co jsem myslel, pane."

"Neomlouvej se," řekl. Všiml jsem si, že má pořád ruku na mém rameni. "Je to nádherná kresba. Hezká kompozice. Milé detaily ..." Odmlčel se, jako by hledal správná slova. "Ale bojím se, že by se mohli najít lidé ... na fakultě ... třeba i studenti ... No prostě ne každý to dokáže ocenit ... z uměleckého hlediska ... jako to dokážu já. A opravdu to oceňuju."

V kamarádském gestu mi sevřel rukou rameno. Jakoby to byla malá masáž. Tajný vzkaz.

"Dám to pryč," řekl jsem a natáhl jsem ruku, abych zavřel skicák.

"Ne, nech mě se na to ještě podívat," řekl skoro líně. Vzal kresbu a zblízka ji studoval. "Je to skutečně pěkné," držel ji tak, aby na ni dopadalo přirozené světlo od okna. "Je to opravdu pěkný mladý muž. Velice efektní model. To je tvůj přítel, že?"

Zaskočilo mě to tak, že jsem zůstal potichu. Než jsem si dokázal rozmyslet odpověď, profesor Allen pokračoval. "Anebo je to jenom kamarád? Nechtěl jsem ..." konec věty vyzněl doztracena.

"Jak to víte?" řekl jsem. Popletl mě a opravdu mě zajímalo, jak dokázal poznat, že ten člověk na kresbě je můj přítel.

"Ale, párkrát jsem ho zahlédl, jak tě přivezl nebo bral do auta. Došlo mi, že jste zřejmě spolubydlící nebo ... No nic, to by k tomuto tématu stačilo."

Takže to doopravdy nevěděl. Ale teď, díky mé odpovědi, už to samozřejmě věděl. Ten den se opravdu nevyvíjel dobře.

"Asi radši začnu pracovat na svém projektu," řekl jsem a otočil skicák na čistou stranu. Nemohl jsem si u toho nevšimnout rozkroku profesora Allena, který byl jen kousek nad ním. Nedalo se to přehlídnout. Pěkně mu stálo péro. Úchyl. Takhle mě zkoupe a užívá si to.

Už to byl starší chlap, ale musím přiznat, že od první chvíle, co jsem ho viděl, jsem oceňoval, jak se udržuje ve formě. Útlé boky. Pěkná ramena. Vzhledem k tomu, jak se oblékal, toho nikdy nešlo moc vidět. Ale na chlapa, kterému bylo 27 nebo 28, byl ve slušné formě. A zjevně, podle toho, co právě vystavoval v kalhotách, byl i docela slušně vybavený. Paní Allenová musí být docela šťastná, pomyslel jsem si. Překvapilo mě, že jak jsem pozoroval tu bouli před sebou, moje péro se zachvělo a znovu začalo tvrdnout.

"Přijď mi to ukázat, než budeš odcházet. Docela určitě tady ještě budu, musím opravovat testy," řekl. Když to dořekl, snažil jsem se trochu vzpamatovat a pustit se do práce.

* * *

Pracoval jsem asi dvě hodiny a odvedl jsem překvapivý kus práce. Líbilo se mi, jak do sebe moje skicy zapadají a předchozí události s profesorem Allenem byly brzy odsunuty do zapomění.

Zavřel jsem skicák a došel k jeho dveřím, jemně jsem zaklepal. Viděl jsem, jak si prohlíží skupinu skic nebo kreseb, které měl rozložené na velkém stole, který mu sloužil jako hlavní pracovní plocha.

"Chtěl jste, abych se před odchodem stavil," řekl jsem, abych mu připomněl, proč tam jsem.

"Samozřejmě, pojď dál, Justine."

Když jsem vcházel, všiml jsem si, že rukou zajel k rozkroku a ... upravil se. Anebo si možná se sebou hrál. Možná se snažil zakrýt to, že je tvrdý. Zase. Nebyl jsem si jistý. Z místa, kde jsem stál, jsem jeho rozkrok pořádně neviděl, ale ta vzpomínka z rána, na jeho erekci, jak mu nadouvá kalhoty, mi docela stačila.

Kurva! Zase jsem začínal tvrdnout. A stál jsem přímo před ním bez možnosti zakrýt svoje rychle rostoucí péro. Rozhodl jsem se, že to budu prostě ignorovat a doufat, že to přejde. Bez šance, pomyslel jsem si.

Profesor Allen si odkašlal a pozoroval mě, jak tam stojím. Studoval mě, jako bych se nabízel jako model do některé z jeho hodin. Možná mě v duchu svlékal. Pokud ano, měl jsem toho pro něj pod džínama docela dost. Třiadvacet centimetrů péra. Které tvrdlo na můj vkus až příliš rychle.

"Přemýšlel jsem nad tou skicou tvého přítele, kterou jsi načrtl ráno. Počítám, že rád kreslíš lidské podstavy ... jak je Bůh stvořil." Odmlčel se. Zjevně očekával moji odpověď. Odpověď, kterou jsem mu v té chvíli prostě nechtěl dát. Cítil jsem, jak mi ocas tuhne. Jenom jsem doufal, že z něj zase nezačne téct.

"Někdy. Řekl bych. Ale rád kreslím i spoustu jiných věcí."

"Ale lidské tělo, mužské, máš docela v oblibě. Zřejmě?" řekl a zároveň se ptal.

"Počítám, že ano," řekl jsem stydlivě. Chtěl jsem odejít.

"Nevím, jestli sis toho všiml nebo ne, ale mužské tělo je jedna z mých speciálních zájmových oblastí."

Zůstal jsem oněměle stát. Tvrdý. Neschopen slova.

"Pokud by ti to nevadilo, rád bych viděl víc tvých prací. Možná bys mohl přinést něco na ukázku příští neděli. Možná bych ti mohl trochu pomoci s technikou. Moc rád bych viděl, co jsi vytvořil. Můžu si jenom představovat, čeho jsi schopný."

Hleděl přímo na moje tvrdé péro. Na stan, který se mi tyčil v džínách. Na zvětšující se mokrou skvrnu. Proč jsem kurva musel jít na ostro.

"Uděláš to pro mě? Pokud máš dneska trochu času ... právě teď ... možná bych ti mohl jednu nebo dvě věci ukázat. Vypadá to, že máš spoustu zajímavých nápadů a rád tvrdě pracuješ. To já taky," řekl a, přísahám, osahal se. Naprosto zjevně.

Nic jsem neříkal. Byl jsem dokonale zmatený. Ten chlap po mně vyjel. Hleděl jsem na něj. Nebo možná ne. O vteřinu později jsem si nebyl jistý. Najednou přede mnou stál naprosto nevinně. Neviděl jsem ani náznak jeho péra. Vypadal ... jako každý jiný učitel.

Možná jsem si to celé jenom představoval. Moc myslím na Billyho. A na Phila. A na Todda taky.

"Obávám se, že dneska nemůžu," řekl jsem nakonec.

"Tak příští neděli? Jsme domluveni?"

"Ano, jistě," řekl jsem, prostě jsem odtamtud chtěl vypadnout. A o pár minut později jsem už jel domů za Billym. Přemýšlel jsem nad tím, co jsem měl říct. Copak jsem si to celé jenom vymyslel? Pořád jsem nedokázal na profesora Allena myslet jako na úchyla.

Jak jsem ale řídil, nedokázal jsem vyhnat z hlavy obraz jeho tvrdého péra přitisknutého na jeho volné kalhoty. Začínal jsem zase tvrdnout. Fakt pořádně!

Nakonec jsem se rozhodl, že zavolám Philovi a proberu to s ním. Znal mě i profesora Allena dost na to, aby si mohl udělat informovaný názor. Snažil jsem se mu to celé vyložit co nejlépe. Pokud možno nic nepřehánět, ale ani nic nevynechat.

Když jsem skončil, bylo dlouho ticho a nakonec Phil řekl, "Chtěl bych být u toho, abych viděl, jak si hraješ s tím tvrdým ocasem v džínách přímo před Allenem."

Chvíli jsme vtipkovali o různých detailech, které jsem mu řekl a nakonec se Phil zeptal, "No a má ho teda velkého, když mu ztvrdne? Celkem si dokážu představit, že jo. Počítám, že se to snaží maskovat těma volnýma kalhotama, ve kterých chodí do hodin."

Když jsme skončili, nejkonstruktivnější Philova připomínka byla, "Ten chlap drží v ruce tvoji budoucnost. Stačí aby řekl pár správných slov pár správným lidem a můžeš se prosadit jako umělec, fotograf, cokoliv budeš chtít. Ten chlap umí otevřít dveře. Takže ať už flirtuje nebo ne, to co děláš funguje. A funguje to dobře. Člověče, soukromá hodina. Na tvém místě bych dál dělal to, co děláš."

Znělo to jako dobrá rada. A i když to do jisté míry mohlo vypadat trochu děsivě, uvažovat nad tím, že by člověk něco dělal s učitelem, který byl nejspíš skoro o deset let starší než já. Ale profesor Allen vypadal fakt dobře. Nebylo to tak, že bych si ho nikdy dřív nevšiml. Kdyby byl v mém věku, řekl bych, že je kurevsky sexy.

Když jsem dorazil domů, znovu jsem měl v hlavě zmatek, nevěděl jsem, jak to všechno řeknu Billymu. A mám mu to vůbec říct. S tím jeho momentálním rozpoložením by mi nejspíš řekl, že chci profesora Allena ošukat.

Upřímně řečeno, vůbec by mi nevadilo vidět, co má prófa v kalhotách, ale Billy by to zase hrozně nafoukl. Budu muset být opatrný.

Jen co jsem vešel dovnitř, čekalo mě chladné přivítání. Billyho obviňující, "Kde jsi celou dobu byl?"

"Trochu jsem se zdržel, mluvil jsem s profesorem Allenem," řekl jsem, hodně jsem se snažil, aby to neznělo defenzivně.

"Když říkáš," opáčil Billy.

Od toho okamžiku šla celá konverzace z kopce. Čím víc přemýšlel nad tím, co jsem mu včera u snídaně řekl, tím víc byl naštvaný. Chvíli jsme se spolu bavili, ale nikam to nevedlo.

Nechtěl, aby se cokoliv měnilo. A já si myslel, že změna je potřebná. Nakonec jsem ustoupil, kvůli zachování míru a taky ve snaze vytvořit prostředí, ve kterém si o tom někdy časem budeme moct konstruktivně promluvit znovu.

Řekl jsem mu, že budu spokojený, když věci zůstanou tak jak jsou. Samozřejmě pokud to bude zahrnovat sex ... spousty a spousty sexu ... mezi námi dvěma. A, když se dohodneme, můžeme blbnout i s jinými kluky tak, jako jsme to vždycky dělali. Jako s Tedem. Nebo Gregem a Alexem. Nebo, samozřejmě, s Philem a Toddem.

Žádné mrdání před jinými kluky. Žádné soukromé akce s někým dalším. Jedině oba spolu.

Dohodli jsme se. Billy chtěl dohodu potvrdit mrdačkou. A pro změnu chtěl mrdat on.

Když jsme šli nazí a tvrdí do postele, cítil jsem Billyho vztek a frustraci. Zeptal jsem se, jak mě chce a on řekl, "Zezadu. Budeme mrdat jako dva nadržení čokli."

Natáhl jsem se na noční stolek pro lubrikant, protože mi bylo poměrně jasné, že ho budu potřebovat hodně. Než jsem ho ale vzal do ruky, Billy mě chytil za boky a přitáhl si mě k sobě. Plivl si na ruku a než jsem si stačil uvědomit, co se děje, už mi projížděl díru prstem. A ještě než jsem si přivykl na jeden prst, už používal dva. Začal jsem protestovat, ale dřív než slova opustila moji pusu, něco hluboko uvnitř, něco mnohem blíž mý díře než mému mozku mi řeklo, ať jsem zticha. Začínal jsem si Billyho tvrdost užívat. Bylo to úplně jiné, než náš normální sex. Billy byl normálně něžn&yacu te; a starostlivý milenec. To odpoledne ale bylo jiné.

Billy do mě strčil svého tvrdého čuráka hluboko a rychle. Ale moje díra, ať už z jakéhokoliv důvodu. na to byla připravená. Připravená na tvrdé mrdání. Možná to bylo z toho všeho sexu, který jsme měli. Možná to bylo proto, že jsem si myslel, že si to do určité míry zasloužím. Možná ... Možná to bylo proto, že přesně takhle jsem chtěl, ať mě vyšuká Phil. Takhle jsem si představoval, že mě šuká.

Anebo jsem si možná představoval profesora Allena.

Zdálo se, že mi život najednou nabízí příliš mnoho možností.

Billy mi projížděl díru, vrážel do mě vrážel do mě svoje velké, tlsté, tvrdé péro. Vůbec u toho nemluvil. Žádný cit. Žádná empatie. Jenom ryzí, tvrdý, rytmický, zpocený sex mezi dvěma klukama. Byl jako cizí. Prakticky znásilňoval moji díru.

A já jsem byl jako roztoužená šlapka, šťastný, že můžu tomudle klukovi nastavit díru čistě proto, abych uchoval vzájemné příměří.

Po pěti, šesti, do háje možná deseti minutách, mě Billy konečně převrátil na záda a začal mě znovu tvrdě mrdat. Ve tváři neměl žádné emoce. Žádné potěšení. Žádný vztek. Žádnou radost. A určitě ne žádnou lásku.

Poprvé od chvíle, kdy si mě k sobě přitáhl za boky a začal mě šukat mi došlo, že to není v pořádku. Není to správné. Ale současně to jak mě Billy tak intenzivně a bez přemýšlení roztouženě mrdal, pro mě představovalo úplně nové vzrušení. Nechal jsem náš sex, ať se ubírá svoji cestou.

Říkal jsem si, že budu spokojený. Můj kluk se o mě opravdu hodně stará. Miluje mě. A já miluju jeho. Jsou mezi námi rozdíly, ale s tím se dokážeme vyrovnat. Je to jenom momentální záležitost. Jednorázový krok vpřed k něčemu lepšímu. Najdeme to, co se nám zdá, že jsme ztratili. Sliboval jsem si to, zatímco Billy do mě tvrdě vrážel péro.

Pak se mi začaly koule přitahovat těsně k tělu a já ucítil přicházející orgasmus. Bylo to hluboko uvnitř. Ale tak mocné. Ta touha se uvolnit. Ta potřeba být mrdaný. Čirá potřeba. Touha. Vášeň. Horko. Pot. A brzy i mrdka. Spousta zasraný mrdky. Stříkající z Billyho ocasu hluboko dovnitř. Byl jsem připravený. Toužil jsem po tom.

V té chvíli jsem si konečně vyčistil hlavu od všech těch sraček s limitama a přítelem a mantinely a milenci. Chtěl jsem si jenom vychutnat dobrou mrdačku.

* * *

Byla to divoká sexuální jízda z ložnice přes kuchyň do ...

O dvě hodiny později jsme byli oba mokří od mrdky. Počítám, že jsme se každý udělali nejmíň dvakrát. Teď jsme leželi oba nazí a pokrytí mrdkou na dvorku za domem, kde jsem právě domrdal Billyho díru. Doufám, že s trochou více lásky a péče, než jakou projevil on mojí díře.

Po té mrdačce, co mi předvedl, budu chodit legračně ještě tři dny.

Ale konečně se nám podařilo uvolnit spoustu napětí, které se mezi námi zjevně vznášelo. Navzájem jsme se s Billym objímali. Hlavy jsme měli opřené o krky. Billy zvedl hlavu a políbil mě. Napřed jemně. A pak vášnivěji.

"Omlouvám se," řekl. Bylo to tak upřímné. Chtělo se mi brečet. "Doufám, že jsem ti neublížil. Opravdu tě miluju. Jenom mě občas vytočíš k úplnýmu šílenství. Ale snažím se tě chápat. Je to těžké. A potřebujeme k tomu víc času."

Bylo to v pohodě. Nebo to bude v pohodě. Jak jsem slyšel Billyho, byl jsem si tím jistý. Netrvalo mi to dlouho a usnul jsem u pokusu spočítat, kolikrát jsem se udělal od chvíle, kdy jsem se v pátek vrátil ze školy. Byl to jeden parádní víkend.

Pokračování...

Poznámka autora

Fajn, hoši, doufám, že se vám tato kapitola líbila. Napište mi, co si myslíte, nebo třeba to, jestli jste se u ní udělali. Věřte mi, Billyho opravdu zajímá, kolik lidí se u jeho příběhů udělá. A já se to taky dozvím docela rád. Tak nám dejte vědět.

Toto je druhá kniha série "I Thought I Knew." Knihy není nutné číst v pořadí, i když první kniha chronologicky předchází této. Naleznete ji pod názvem "I Thought I Knew", respektive "I Thought I Knew CZ" v sekci High School.

Postavy v příběhu jsou skutečné. Jména a některé další identifikační údaje byly změněny, abychom zakryli skutečnou identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "Justin and Billy" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo redistribuována, tiskem, elektronicky či digitálně, bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.

Zatímco budete čekat na další epizodu - ať se vám daří. A ať vám stojí! -- H.R.