Date: Wed, 8 Dec 2010 21:12:18 +0200
From: ripencc@seznam.cz
Subject: I Thought I Knew and (Czech)

Další dobrodružství Justina a Billyho

Kapitola 6, část I

Vypráví Justin

Posledních pár dní jsem měl pocit, že s Billym něco není v pořádku. Jako by byl myšlenkama někde jinde. Mohl jsem se ho na něco zeptat a po dlouhé pauze mi odpověděl stylem, "Mluvíš se mnou?"

S kým jiným bych asi tak mluvil?

Zdálo se mi, že se mu to stává hlavně, když jsme šukali. Kouřili. Honili si ocasy. Úplně nejhorší to bylo při opravdovém sexu. Například když jsem měl ocas vražený hluboko v jeho zadku. Klouzal jsem pérem dovnitř a ven, v jeho těsné díře, která mě obepínala jako rukavice. Měl být v sedmém nebi, zatímco já jsem chystal dávku, kterou do něj pustím. Ale přímo uprostřed skvělé mrdačky jsem měl pocit, že je milion kilometrů daleko.

Byl tvrdý, ale ne tak, jako občas býval. A když mě kouřil nebo mi honil péro, někdy si dával opravdu záležet. Ale jindy jsem měl pocit, že ho něco rozptyluje. A já nevěděl co.

Měl jsem podezření. Samozřejmě, Todd. Nakonec jsem se ho zeptal na ten večer, kdy byl u Todda na večeři. Řekl mi, že si dlouho povídali a u toho se dívali na video, které Phil natočil, když Todda fotil. Když fotil ty fotky, co nám ukazovali, když jsme u nich byli.

Zeptal jsem se Billyho, jestli to video bylo rajcovní a on říkal, že většina byla docela nudná, úprava polohy. Nastavení světel. Kontrola záběru. Takové věci. Ale říkal, že se s Toddem oba vyhonili, když se dívali, jak Todd stříká.

Billy říkal, že ho docela překvapilo, jak byl Todd tvrdý u toho, když sledoval sám sebe. Bavili jsme se o tom, jaké by to asi bylo dívat se na video, na kterém bys honil. Nebo rovnou na takové fotky, jaké jsme viděli u nich. Bavili jsme se, jestli bychom se dokázali udělat u sledování videa, na kterém si akorát honíme a stříkáme.

Říkal jsem, že já bych nemohl. Nejspíš by se mi ani nepostavil. Billy si nebyl tak jistý.

V sobotu večer to vypadalo, že je všechno stejně normální jako v minulých týdnech. Povídali jsme si o nějakém videu, které jsme oba viděli na dudetube. Další věc, kterou si pamatuju ... No prostě přehnul jsem Billyho přes malý kuchyňský stůl a měl jsem péro hluboko v jeho díře. Pořádně jsem přirážel. Cítil jsem rostoucí tlak. Začínal jsem ztěžka dýchat. Už jsem se skoro udělal, když jsem postřehl, že Billy je zase myšlenkama úplně mimo.

Vrazil jsem do něj svůj tvrdý ocas tak hluboko, jak to jenom šlo, a pak jsem se zastavil. Celé péro v jeho díře. Ocas těsně před výstřikem. Myslel jsem si, že se mě zeptá, co se stalo, nebo bude sám pokračovat v akci. Ale nic se nestalo. Jako by si toho ani nevšiml.

Nakonec jsem se ho přímo zeptal, proč je takhle duchem nepřítomný. Řekl mi, že přemýšlí nad svým autem. Dělalo mu starosti, čím ho nahradí. Protože to, které zrovna měl, už bylo zřejmě neopravitelné. Minimálně jsme si to v té chvíli nemohli dovolit. A mluvil se mnou, jako kdybych nebyl úplně tvrdý. Celých mých třiadvacet centimetrů pořád hluboko v jeho díře. Povídal si se mnou stejně, jako bychom se bavili u reklamy v televizi nebo tak něco.

To jsem věděl už týden, že má starosti, odkud vezmeme peníze na své auto. Neoblomně trval na to, že nechce, aby nám na auto přispěla moje máma. Myslel jsem si, že to je možná ten hlavní problém. Ale stejně mi zatrnulo pokaždé, když jsem zpozoroval, že je úplně mimo.

Byly taky chvíle, zejména ve dnech, kdy jsem měl vyučování s profesorem Allenem, kdy jsem si říkal, že jsem to možná já, kdo se mu vzdaluje. Představoval jsem si, že když profesor Allen uviděl, jak si přes látku džínů svírám tvrdý ocas, tak ke mně přistoupil. Rozepl mi džíny. Jeho dlouhé, elegantní prsty vklouzly dovnitř a sevřely můj roztoužený ocas. Celých jeho rozechvělých třiadvacet centimetrů. Tvrdé a roztoužené v jeho ruce. Cítil jsem se nesmírně sexy. Starší chlapi fakticky vědí jak udělat dobře. A v mých představách to profesor Allen dělal.

Představoval jsem si, že jak jsme stáli na chodbě před ateliéry, pomalu a láskyplně mi honil péro. Masíroval mi ten dlouhý, tlustý klacek. A taky se věnoval tomu místu na spodní straně ocasu, kde se potkával žalud a péro. Té oblasti, kde jsou i obřezaní kluci hodně citliví.

Moje ruce vklouzly pod košili mého učitele. Po jeho pevných prsou. Tahal jsem ho za bradavky. Ústa měl u mého ucha. Teplo jeho těla mě přivádělo k šílenství, zatímco jeho ruka jakoby přesně věděla, co mám rád. Co zrovna chci. Co zrovna potřebuju. Stříkat. Vystříkat na něj pořádnou dávku. Pocity vyvolávané honěním péra mě přiváděly na vrchol. Začínalo chvění. Ocas mi tuhnul.

Představy byly pořád divočejší, koule se mi přitahovaly k tělu. V břiše mi vířilo. Celé tělo mi zesláblo a já jsem se opřel o stěnu sprchy. Chytil jsem se držáku na mýdlo, abych nespadl.

"Jo, kurva," vykřikl jsem, když moje tělo sevřela křeč. Už jsem skoro byl. Zvuk vlastního hlasu mě překvapil. Vytrhl mě z mých představ. Otevřel jsem oči. A v té chvíli jsem se udělal. Kolem nalitého, tvrdého péra byla sevřená moje ruka, ne jeho. Cítil jsem, jak mi ocasem stoupá mrdka. Cítil jsem, jak se péro zvětšuje. Nemohl jsem popadnout dech. A na chvíli jsem byl zpět s profesorem Allenem. Nechal se parádně vyhonit od toho fakt sexy staršího chlápka. Z péra mi vyletěla mohutná dávka husté mrdky. Bylo to tak intenzivní, že jsem se málem podlomil v kolenou. Mrdka vyletěla ke skleněným dveřím sprchy. Rozstříkla se na nich úpl ně nahoře, vysoko nad mojí hlavou.

A zatímco jsem ji sledoval, jak sklouzává po dveřích dolů a zanechává stopu na zamlženém skle, všiml jsem si, že na opačné straně dveří stojí Billy a sleduje můj výstřik. Nahý. Připravený dát si taky sprchu. Nemohl jsem si nevšimnout, že byl úplně tvrdý.

Vrátil jsem se pohledem od jeho vzpínajícího se ocasu zpátky k roztouženým očím, otevřel jsem pusu, vyplázl jazyk a slízl ostrůvek mrdky stékající po dveřích sprchy, zatímco jsem dál stříkal všude kolem sebe. Výstřiky čerstvé mrdky stékaly po dveřích jako pramínky. Jezírka a potůčky a řetízky mé mrdky. Na zamlžené dveře sprchy, dostatečně průhledné na to, abych viděl Billyho ďábelský škleb.

Představil jsem si, že mrdka dopadá na Billyho obličej a stéká mu na hrudník. Aspoň na chvíli jsem tak dostal z hlavy profesora Allena. Profesora Allena a jeho honění. Profesora Allena a moji naléhavou touhu vidět ho. Dotknout se ho. Ochutnat ho. Vykouřit ho. Dokonce ho vyšukat. A možná se nechat vyšukat od něj.

Musel jsem se srovnat. Co se to se mnou kurva děje? Nedokážu se soustředit ani na svého kluka, který stojí přímo přede mnou. Billy mě pozoruje, zatímco si honím péro a představuju si svého učitele. Tvrdý ocas v ruce. Mám v hlavě pořádný zmatek.

Když na dveře dopadla poslední dávka mrdky, Billy řekl, "Rozhodně doufám, že jsi u toho myslel na mě."

"Kurva," bylo jediné, co jsem na Billyho komentář odpověděl. A pak jsem nepřesvědčivě dodal, "Ani jsem nevěděl, že už jsi vzhůru."

"Jsem úplně vzhůru," řekl, podíval se dolů na svých dvacet tvrdých centimetrů péra a laškovně ho zmáčkl. "Díky tobě a tvé malé show ve sprše."

Snažil jsem se popadnout dech, zatímco jsem vymačkával poslední zbytky mrdky z ještě pořád docela tvrdého péra. Konečně jsem se snažil z toho udělat pro Billyho show. Snad se nikdy nedozví pravdu. Mohl jsem jenom doufat.

"Škoda, že jsem tady nebyl o minutu dřív. Mohl bych vynechat snídani," řekl Billy. "Miluju proteinové koktejly." Zjevně mu moje ranní honicí seance nepřišla jako nic jiného než moje normální rutina. A taky to nic jiného nebylo. Až na to, co se mi odehrávalo v hlavě. To bylo všechno možné, jenom ne normální. A síla, s jakou jsem vystříkl. Představy profesora Allena na mě působily hodně povzbudivě. Teda, udělal jsem se pořádně. Mohutně. Zase jsem si začal představovat profesora Allena. Nemohl jsem si pomoct.

Když jsem dělal něco takového, říkal jsem si, jestli ta odtažitost, to napětí, ten stále trvající odstup mezi Billym a mnou nejsou vlastně moje vina. A ne jeho.

A aby to bylo ještě horší, skoro každý večer v týdnu jsem potřeboval pracovat dlouho do noci, abych stihl dodělat týdenní projekt pro profesora Allena. V neděli dopoledne na něm nebudu moct pracovat, tak jsem ho potřeboval mít hotový předem. Měl jsem pocit, že jsem ve vleku všech těch událostí ve svém životě, a možná i nějakých v Billyho. Že nás to vleče od sebe.

A taky jsem potřeboval být chvíli doma sám, abych mohl vybrat kresby, které ukážu profesoru Allenovi. O které obrázky nahého Billyho se s ním podělím? A můžu se o ně vůbec podělit? Opravdu jsem se chtěl zeptat Billyho, co si o tom myslí. Byl vynikajícím kritikem mých prací. Vždycky byl upřímný. Občas i nepříjemně upřímný. To jsem si na něm cenil. Hodně.

Nejraději bych vytáhl všechny ty kresby a malby, na nichž je Billy nahý, Billy tvrdý, Billy si honí, Billy stříká. Rozložil bych je po zemi a s Billym bychom si je prohlíželi, o každé bychom si promluvili. Zeptal bych se ho, které by chtěl ukázat. Které považuje za dobré. A které ne. Jakkoliv jsem si jeho úsudku vážil, v té chvíli jsme ho o pomoc požádat nemohl. Ještě stále jsem mu nedokázal říct o minulé neděli. A o profesoru Allenovi.

Jak se přibližovala neděle, utěšoval jsem se tím, že schůzka s profesorem Allenem bude brzy za mnou a já pak budu moct začít dávat do pořádku vztah s Billym.

Když jsem dorazil do školy, profesora Allen už tam byl. Čekal na mě.

Málem jsem ho nepoznal. Seděl na pózovací stoličce, neformálně oblečený v opravdu drahých džínách a v tričku, které mu sedělo tak dobře, že ukazovalo každý rys jeho těla. Každý sval. Každý elegantní pohyb. Mohl jsem si jenom přát, abych se někdy dokázal oblíknout taky tak rajcovně.

Stál jsem tam nejspíš s otevřenou pusou. Hleděl na toho neuvěřitelně sexy chlapa. Nemohl jsem si to spojit se skutečností, že je to můj učitel. To je chlapík, který mě sem původně vytáhl proto, abych mu ukázal nahé kresby. A během týdne se z něj stal chlapík, kterého jsem si až příliš mockrát představoval při honění.

"Dal by sis něco k snídani?" zeptal se mě stejně jako by to mohl udělat kdokoliv. Bylo to naprosto neformální. Uvolněné. Normální. A sakra vzrušující. "Umírám hlady," řekl, povytáhl si tričko a pohladil si břicho. Měl ho perfektně vyrýsované. Opálené. Hladké. A sexy. Přidržel si triko zvednuté možná jednu nebo dvě vteřiny. Byl jsem si jistý, že ví, jak se mi ten pohled líbí.

Poté, co si triko stáhl zpět, jsem dál hleděl na jeho břicho. Užil jsem si fantastický pohled. Nedokázal bych si představit ... ale stalo se to.

"Jasně," řekl jsem.

"Vzal jsi ty kresby?" zeptal se mě a kývnul směrem k deskám, které jsem držel. "Pojďme." A s tím se postavil a laškovně mě plácl po zadku. "Platím," řekl, jak šel ke dveřím.

Zavezl nás na snídani do skutečně trendy restaurace. Bylo to takové to místo, kam se chodíte dívat na lidi. Případně, pro některé lidi, místo, kde se chodí ukázat. Neptejte se mě, kam jsme patřili my. V té chvíli jsem o tom neměl ani páru.

Sedli jsme si k malému stolku v klidném koutě a prohlíželi si menu, nemohl jsem uvěřit těm cenám. Objednal jsem si, na co jsem měl chuť, protože profesor Allen to tak chtěl. "A prosím, Justine, říkej mi Joe. Profesor Allen jsem jenom ve třídě a ve škole."

A zatímco jsme čekali na jídlo, profesor Allen ... Joe ... téměř bez přestání mluvil. Vyprávěl mi o rodinném podniku své manželky - řetězci prvotřídních a sakra drahých galerií na východním pobřeží. To jsem věděl. O jeho vazbě na tyto galerie věděli všichni.

S manželkou se poznali, když měl první velkou sólovou výstavu v jedné z galerií jejího otce v New Yorku. Padnuli si do oka. A jeho výstava měla úspěch. Vztah mladého sexy umělce a dědičky špičkových galerií vypadal až příliš dobře, než aby to byla pravda. O rok později se vzali.

V dalších několika letech se mu skvěle dařilo jak v umělecké kariéře, tak i v galerijním podnikání, které nyní oficiálně vedl.

V posledním roce už se začal nudit. Chtěl nějaké osvěžení. Něco nového. Originálního. Nevázaného. Jasně si pamatuju, jak ten obrat použil. "Nevázaného." Přišlo mi to divné, ale ihned mi došlo, co tou nevázaností myslí.

Oslovil naši školu a udělal jim návrh. Bude jeden rok učit na plný úvazek. Zadarmo. Na oplátku chce mít kontakt se všemi studenty umění a chce mít možnost si z nich sám vybrat na speciální lekce. V průběhu roku si vybere jednoho, možná dva studenty, které osobně povede, dokud nedostudují. Bude se jim věnovat. Zaměstná je přes léto. Pomůže jim rozvinout svůj talent. Uvede je do opravdového světa vrcholného umění. K těm nejdůležitějším lidem. Umělcům. Agentům. Majitelům galerií jako je on sám. A, samozřejmě, sběratelům. Uvede tyto studenty do světa umění.

Následně jim zaručí vlastní výstavu v některé vhodné jeho vlastní galerii a předpokládá, že si tak vybuduje celoživotní vazbu na špičkové nastupující umělce.

Říkal, že je to jeho způsob jak "vyzobat" ty nejlepší z nejlepších. A na základě kontaktů, které si vybuduje na naší škole, bude i v budoucnu čas od času hledat studenty, kterým takovou příležitost nabídne. Exluzivní práva na výstavu a prodej v jeho galeriích. Jednak je to dobrý obchod a jednak mu to dá možnost dělat i něco trochu jiného. "Něco trochu nevázaného." Použil ten obrat znovu.

Domluvil a díval se mi přímo do očí. Byl to velice divný pocit. A pak úplně klidným, nevzrušeným hlasem - hlasem tak přesvědčivým, jak jsem ještě neslyšel - řekl: "A myslím, že chci právě tebe."

"Děkuju," řekl jsem, po celou dobu jeho vysvětlování jsem totiž doufal, že mi chce říct, že já jsem ten kandidát. A to jsem ještě do dnešního rána ani netušil, že taková možnost existuje.

"Zatím jsem nikoho nevybral. Nechci tak důležité rozhodnutí uspěchat. Ale ty vypadáš jako velice vhodný kandidát. Považuju tě za úchvatného. Dokážu si představit, jak se nám dvěma bude skvěle pracovat spolu. Spolupracovat tolika různými způsoby. Chtěl bys se mnou zkusit ty možnosti?"

"Samozřejmě," řekl jsem. "Bude mi ctí."

"Jsi výjimečný mladý muž v mnoha ohledech," řekl a položil mi ruku na stehno. Podíval jsem se kolem, jestli si toho někdo nevšiml, ale ubrus jeho gesto spolehlivě zakryl. A pak jsem si poprvé uvědomil, že už nějakou dobu jsem tvrdý jako kámen. Nejspíš už od chvíle, co jsme se posadili. Od chvíle, kde jsem se poprvé zadíval do jeho očí, zatímco mluvil.

"Výborně," řekl a pustil se do své snídaně. Hned ale odložil příbor a lehce mávnul na našeho číšníka.

Když se číšník objevil u našeho stolu, Joe se na něj podíval a řekl, "Snídaně nám vystydla. Můžete nám ji prosím nachystat znovu? A já i můj přítel si ještě dáme kávu."

Když číšník odešel, vzpomněl jsem si na své kresby. Nahé kresby, které jsem vybral pro profesora Allena ... Joea. Bože, bylo to hodně divné. "Budeš se chtít podívat na ty kresby, které jsem přinesl?"

"Na to bude spousta času po snídani. Půjdeme ke mně domů. Je to kousek a budeme tam mít pohodlí. Klid. Můžeme se začít vzájemně poznávat."

Pokračování...

Poznámka autora

Toto je druhá kniha série "I Thought I Knew." Knihy není nutné číst v pořadí, i když první kniha chronologicky předchází této. Naleznete ji pod názvem "I Thought I Knew", respektive "I Thought I Knew CZ" v sekci High School.

Postavy v příběhu jsou skutečné. Jména a některé další identifikační údaje byly změněny, abychom zakryli skutečnou identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "Justin and Billy" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo redistribuována, tiskem, elektronicky či digitálně, bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.

Zatímco budete čekat na další epizodu - ať se vám daří. A ať vám stojí! -- H.R.