Date: Thu, 26 Aug 2010 15:32:55 +0200
From: ripencc@seznam.cz
Subject: I Thought I Knew 4a (Czech)

Kapitola 4, část I

Vypráví Billy

Z té středy se měl vyvinout jeden z nejhorších dnů celého mého zasraného života. Po škole jsem šel domů a ve svém pokoji jsem zase dumal nad Jessem a nad tím, o co mu jde. Byl jsem fakt nasraný, jak jsem se celou věcí probíral.

Rozhodl jsem se, že potřebuju vědět, o co ve skutečnosti jde. Dojel jsem teda kousek od Jessova domu. Byl odtamtud pěkný výhled na vchod do domu a viděl jsem tak, kdo vchází a odchází. Nemusel jsem čekat dlouho.

Asi za 10 minut sjel Jess z příjezdové cesty. Nenápadně jsem ho sledoval, ale nebylo mi jasné, jak jede. Jel přes celé město, různýma uličkama. Pak konečně zahnul k fastfoodu. Ani ne za dvě minuty tam dorazil ten buzík na svém skútru.

Viděl jsem je objednávat si nějaký sračky a pak se proplížili dozadu kolem kontejneru. Perfektní: sračky žerou sračky u sraček. Neviděl jsem pořádně co tam vzadu dělali a ani jsem nad tím moc nepřemýšlel. Víceméně jsem jenom seděl a nechápal, proč mi Jess lhal a poflakuje se venku s tou buznou. O co kurva jde? Konečně jsem viděl jak odjíždějí a jel jsem taky domů, zkoušel jsem přijít na to, co se děje.

Netrvalo dlouho a zazvonil telefon. Byl to Jess s tím, že pomoc matce netrvala až tak dlouho a jestli bych nechtěl přijít se učit nebo se jen tak protáhnout a "na chvilku pokecat." Znělo to kamarádsky a upřímně, ale přišlo mi, že jeho hlas zní trochu opatrně. No kurva měl by být opatrný. Zejména se mnou. Těch sraček už bylo dost.

Řekl jsem mu, že musím ještě něco dodělat. Počítal jsem, že ho nechám pěkně čekat. Ale za půl hodiny už jsem seděl v jeho pokoji a kecali jsme o plaveckém tréninku, škole, všem možném. Přemýšlel jsem nad tím, co mu řeknu, až tam dorazím, ale pak jsem se rozhodl, že ze začátku budu v klidu. Nemusím mu ukazovat karty. Uvidíme, třeba z něho vypadne, co se to tady děje.

Netrvalo dlouho a konverzace vyšuměla do ztracena. Vlastně to ani nebyla konverzace. Jenom Jess plácal o ničem. Ale teď vypadal vážně, vylekaně, možná dokonce vyděšeně.

"Potřeboval jsem si s tebou o něčem promluvit," řekl, pak se odmlčel a hleděl do klína. Vůbec nevypadal dobře. I když jsem na něj byl naštvaný, nedokázal jsem si pomoct a bylo mi ho líto. Celý můj život to byl můj nejlepší kámoš a teď ho něco opravdu trápilo. Nechápejte mě špatně. Pořád jsem byl na toho hajzla naštvanej. Bylo to, jako by se měl zase opakovat včerejší večer. A to jsem fakt nechtěl.

"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se.

"Jo," řekl. Ale bylo mi jasný, že to je hovadina. "Musím ti něco říct."

"Tak mi to řekni."

Jess po mně hodil ten svůj pohled, hluboko do mých očí. Věděl jsem, že chce nasadit ten úsměv, ten, co si nechává jenom pro mě. "Hele, napřed, ať už se stane cokoliv, pořád tě budu milovat. Jseš ten nejlepší kámoš, jakého kdo může mít. Jsi pro mě důležitější než Ellie, máma, táta. Důležitější než kdokoliv."

"OK. Takže co mi to chceš říct?"

Podíval se na ruce a řekl tiše, ale naprosto zřetelně: "Billy, já jsem gay."

"Co? Ty přece nejseš buzerant!" Na chvíli se mi zatmělo před očima a pak se ze mě začala valit slova. "A co Ellie? A co všechny ty ostatní holky? Co tvůj ocas v Susanině puse? Nejsi buzerant! Co má todle všechno znamenat?"

A pak se to z něj vyvalilo. Jak s holkou nedělal nic jinýho, než že je osahával a s Ellie ani to ne. Že ta věc se Susan byl trik, který na nás zahráli. Věděli, že po večírku všichni přijdou do jeho domu a nechali dveře pootevřené. Nic se mezi nimi nestalo, ocas měl v její puse možná vteřinu. Dost dlouho na to, aby to oběma zajistilo pověst. Pak už si o ní nikdo nemyslel, že je lesbička, a jeho pověst mrdáka byla napevno posichrovaná.

Jess mi říkal, jak ho víc a víc zajímají těla kluků, taková těla, jako mám já. Trochu mi zalichotilo, když tak mluvil o mém těle. Ale byl jsem rád, že jsem od hlavy k patě oblečený.

Vyprávěl mi, jak začal chodit na ostro. Jak rád polyká svoji mrdku, což jsem fakt nepotřeboval slyšet. Jak si je jistý, že je gay a už to přede mnou nemůže tajit.

Vypadal vyděšeně, opuštěně, jenom skořápka toho mužnýho, zábavnýho chlapíka, kterého jsem znával. Nakopl mě instinkt nejlepšího kámoše. Nemohl jsem si pomoct. I když jsem nenáviděl všechno, co mi řekl, i když jsem nechtěl, aby to byla pravda, uvnitř v srdci jsem věděl, že to pravda je.

Protože když mi vyprávěl tydle sračky, nemohl jsem si pomoct a vzpomněl jsem si na ten den před lety, když jsem vešel do jeho pokoje a nachytal ho tam s ptákem v ruce. Jak se usmál tím svým speciálním úsměvem a řekl, "Co, bere tě to?" Přemluvil mě, abych si k němu sedl na postel a honili jsme, dokud jsem poprvé nevystříkl. Už tenkrát jsem měl vědět, že to celé půjde do hajzlu. Byli jsme oba nadržení a bezva kámoši.

A pak se na mě Jess podíval a usmál se a řekl: "Víš, že tě budu milovat, ať se stane cokoliv."

Tak a je to tady a všechno je v prdeli.

Už mi párkrát řekl, že mě miluje, ale pokaždé jsem si v hlavě přeložil "miluju" na "mám rád". "Mít rád," to jsem k němu cítil, žádný "miluju."

"Hele, Jessi, jsem pořád tvůj kámoš, ale to milování vynech. To fakt nemůžu, na todle nejsem. Ale jsem kurva ten nejlepší kámoš, kterýho můžeš mít. Ale to je všechno. Jestli máš nějaká další tajemství, tak si je nechej pro sebe. Pro tudle chvíli toho mám k přežvýkání dost." Zkusil jsem se usmát a on mi to pokusil o úsměv oplatil.

Ještě chvíli jsme se o tom bavili a pak jsem řekl, že opravdu potřebuju jít domů a učit se. Ve skutečnosti jsem ale potřeboval být sám a mít čas na přemýšlení.

Tu noc ve svém pokoji jsem nevěděl, co si mám myslet. Nevěděl jsem, jak si mám přebrat všechno to, co jsem slyšel. Nevěděl jsem, co dělat. Ale jak jsem si to snažil dát všechno dohromady, pořád jsem se musel vracet k tomu buzíkovi. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím jsem si byl jistější, že je to všechno jeho chyba. Že s Jessem něco provedl a změnil ho tak. To jsou buzíci. Úskoční. Ovšem týdle malý buzně bude sakra líto, že se potkala s mým nejlepším kámošem.

Další den ve škole to bylo mezi mnou s Jessem trochu napjaté. U oběda jsme seděli společně s kamarády a bavili se o obvyklých kravinách. Když se blížil konec oběda, omluvil jsem se a vyrazil na obhlídku. Chtěl jsem najít tu buznu Justina.

Netrvalo to dlouho. Stál sám u svojí skříňky, přesně tam, kde jsem ho s Jessem viděl v úterý po škole.

"Víš, kdo jsem?" zeptal jsem se ho, snažil jsem se, ať to zní výhružně.

Podíval se přímo na mě a usmál se. "Jasně, seš Jessův kamarád, Billy. Říkal jsem si, že se mnou možná budeš chtít mluvit."

To mě trochu vykolejilo. Byl okouzlující, vůbec se nebránil, jak jsem si to představoval. Došla mi slova. Po hloupé pauze jsem řekl: "Fajn, musíme si promluvit."

"Jasně," řekl tak uvolněně, jak to jenom šlo. Očividně ze mě nevyzařovala buznobijecká nálada tak, jak jsem si to plánoval.

"Za přístavbou. V pět. Ne ať přijdeš pozdě. A radím ti, abys došel sám," řekl jsem mu.

Pak jsem si uvědomil, že by mě někdo mohl vidět, jak se s tím buzerantem bavím. Rozhlídl jsem se. Nikdo si nás nevšímal. Když jsem se otočil zpátky, Justin zamykal skříňku a byl na odchodu. "Tak se uvidíme v pět," řekl mi s klidem přes rameno.

Když jsem se tam po plaveckém tréninku dostal, buzík už tam čekal. A zase vypadal, že je úplně v klidu. A poprvé jsem si uvědomil, že to vůbec není takový mrňous, jak jsem si ho představoval. Byl zhruba stejně vysoký i stavěný jako já. Ve férové bitce bych ho asi dostal, ale rozhodně to byl větší kus chlapa, než jsem si představoval. Měl na sobě drahé džíny a triko, které zvýrazňovalo jeho hrudník a paže. Bylo jasné, že posiluje.

Než jsem stihl něco říct, přivítal mě větou: "Jak vidím, Jess už s tebou teda mluvil."

"O čem?" zeptal jsem se, nechtěl jsem ustupovat. Ani trochu se to nepodobalo tomu, co jsem plánoval.

Justin mi řekl prakticky ty samé hovadiny, co mi Jess říkal večer předtím. Nedozvěděl jsem se nic nového, akorát mi blesklo hlavou, že Jess to svý teploušství probral s toudle buznou dřív než se mnou. To docela zabolelo. Pak jsem se ovšem dozvěděl, že Jess o mě tvrdil, že jsem taky gay a akorát to kompletně tajím.

"Todle ti řekl? Že jsem taky teplej? Hovno, nejsem žádný buzerant, todle ti neřekl!"

"No jsem se docela jistej, že řekl právě toto. Říkal mi, jak spolu pořád honíte a tak různě. Už roky. Tak nějak to teda říkal."

"Ježiš, nehonili jsme spolu od doby, co jsme byli kluci. To bylo prostě jenom takový hraní. Experimentování nebo co. Neznamená to ani hovno."

"No možná jsem tomu blbě rozuměl, ale řekl bych, že říkal, jak jste si pořád hodně blízcí."

"No to jsme," řekl jsem. "Ale ne takhle."

Ještě chvíli jsme se bavili a pak se Justin omluvil a povídal, že musí jít. Měl nějaké potíže s rodiči a musel být doma do šesti, i když rodiče se nebudou vracet před osmou. Ale občas mu telefonovali, aby to zkontrolovali. Říkal, že by si se mnou rád ještě povídal, protože Jess za ním přišel s prosbou o pomoc a on si myslí, že by nám mohl pomoci oběma.

Řekl jsem mu, že nemám auto a že navíc žádnou pomoc nepotřebuju.

"Tak to udělej pro Jesse," řekl a nabídl mi svezení na skútru. Říkal, že rodiče mu později určitě dovolí mě odvézt domů, pokud se potom hned vrátí. A pak se usmál a najednou se mi zdálo, že je ten kluk docela sympatický. Snažil se pomoct.

Říkal mi, že dva na skútru to budeme mít trochu natěsno, ale ať si nedělám starosti, pokud se mi postaví. Vibrace a teplo, jak k sobě budeme přitisknutí, způsobí, že se postaví skoro každému klukovi, kterého vezl.

"Řekl bych, že by se o to nemusel starat ani jeden z nás," řekl jsem mu, abych ho trochu zchladil. Ale nevím proč jsem mu u toho mrkl do rozkroku a on si toho samozřejmě všiml. Měl ho nabitý víc, než jsem kdy viděl. Všechno se prostě dělo jinak, než jsem plánoval.

Když jsem nasedl na skútr za něj, měl jsem pořád před očima obrázek toho jeho nabušeného rozkroku. Vypadal, jako kdyby vyskočil z jedné z těch reklam na Abercrombie, kde je kluk s takovým rozkrokem, že by pro něj každý chlap zabíjel. Tendle buzarentskej týpek měl rozkrok, ze kterého musely ženské šílet. Rozhodně jsem se ho chtěl zeptat, odkud má takové džíny.

A tak jsme jeli k němu. Seděl jsem vzadu trochu nesvůj. Vpředu gay s perfektní boulí v rozkroku, nejspíš se usmíval. Zdálo se, že se usmívá pořád.

Ovšem nebyl to jeho úsměv, co mi utkvělo v paměti. Byla to představa jeho rozkroku společně s poznámkou nestarej-se-jestli-se-ti-postaví. Byl jsem normální nadržený osmnáctiletý kluk a na tom zasraném malém skútru jsem se rozkrokem třel nahoru a dolů o horkej zadek. Jasně, že se mi postavil. A ne jenom tak normálně. Ztvrdl mi tak, jak už pár měsíců ne. Měl jsem ho uvězněného v džínách, třel jsem se mu o zadek a poskakoval na cestě.

"Říkal jsem ti to," řekl Justin a otočil hlavu ke mně, abych ho slyšel.

Viděl jsem, jak se usmívá. Vypadalo to moc hezky. A co já? No opravdu jsem se necítil moc pohodlně, natlačenej na jeho poskakující zadek, z ocasu mi tekla šťáva.

Po pár minutách už jsem opravdu cítil předmrdku, jak mi stéká podél koulí a bylo mi jasné, kam to míří. "Potřeboval bych na chvilku zastavit," říkám.

"Je to už jenom pár bloků," řekl, znovu se přitom otočil dozadu a usmál se. Přísahal bych, že jak se otáčel dozadu, zavrtěl tím svým útlým zadkem proti mému ocasu úplně záměrně. Pevnějc jsem ho chytil rukama kolem pasu, zatnul zuby a zasténal: "Kurva práce!" Přitiskl jsem obličej na jeho záda a snažil se potlačit ten pocit. Ale to poskakování. Jeho sexy zadek. Představa toho jeho perfektního rozkroku. Cítil jsem, jak se mi v rozkroku začíná rozlívat ten známý pocit. Můj tvrdý ocas se snažil ztvrdnout ještě víc a potom, s Justinovou pevnou prdelí otírající se o moje tvrdý péro, jsem se udělal. Zasténal jsem a pe vně jsem ho držel, jak mi celým tělem projížděly záchvěvy.

A nepřestávalo to. Bylo mi jasné, že to bude jeden z těch památečních výstřiků. Nejen kvůli okolnostem. Byl obrovský, i na moje poměry. Ještě pořád to ze mě teklo, všechna nashromážděná chlapská šťáva. Prosakovala mým prádlem, mýma džínama a ... Do prdele. Bylo mi jasné, že musela prosáknout i jeho džínama. A pak jsem si znovu představil obrázek jeho rozkroku a stříkal jsem ještě víc.

Justin se otíral zadkem o můj rozkrok. Byl jsem si jistý, že naschvál. Pak se zase otočil dozadu a řekl: "Tak todle se mi fakt ještě nestalo."

Když jsme dojeli k němu domů, dost jsem se styděl. Nic takového jsem nikdy nedělal ... teda s klukem.

Pokračování...

POZNÁMKA AUTORA: Jména a některé další identifikační údaje byly v příběhu změněny, abychom nevyzradili identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "I Thought I Knew" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo distribuována bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.