Date: Fri, 24 Sep 2010 11:06:12 +0200
From: ripencc@seznam.cz
Subject: I Thought I Knew 21 (Czech)

Kapitola 21

Vypráví Jess

V sobotu večer měl Billy své velké rande s Justinem a já jsem vyrazil na párty ke kamarádovi. Cítil jsem se divně, že tam jdu sám. Však víte, bez Billyho. I bez Ellie.

Když jsem Ellie volal, abych se s ní rozešel, čekal jsem křik a nadávky a pláč. Místo toho řekla, že si myslí, že je to nejlepší. Ani pro jednoho z nás to nikam nevedlo. Je prý ráda, že jsem jí to na rovinu řekl, než abych ji podváděl a zbytečně to celé prodlužoval. Znělo to skoro jako bych jí řekl, že jí nepomůžu s domácím úkolem nebo tak něco. Mrzelo mě, že si z toho nedělá víc. Na druhé straně to tak bylo jednodušší.

Každopádně, na párty jsem šel sám. Většinou tam byli kluci z plaveckého oddílu plus pár dalších sportovců a jejich holky. Celkem slušná párty. Žádné chlastání. Jenom pár kluků kouřilo dole ve sklepě. Vždycky jsem se takovým věcem vyhýbal, ale z nějakého důvodu byl ten večer úplně jiný než ostatní. Chvíli jsem se zdržel ve sklepě. A pak už si pamatuju jenom, že jsem byl trochu v rauši.

Přišlo mi, že se mi lidi vyhýbají nebo mě odbývají. Napřed jsem si říkal, že je to jenom můj pocit, ale pak se mi začalo zdát, že na tom opravdu něco bude. Vždycky jsem nakonec skončil sám. Možná to bylo tím, že jsem tam byl sám a všichni ostatní tam někoho měli. Jestli to bylo tím, tak příště už na žádnou párty bez doprovodu nepůjdu.

Už jsem se chystal odejít, když ke mně přišla nějaká holka, kterou jsem sotva znal a zeptala se, "Seš v pohodě?" Pobaveně se na mě podívala a dodala, "Víš, kvůli Billymu a tak všemu." Jako by tím vysvětlila co myslí. Začínalo mě zajímat, co jsem to sakra kouřil.

"Jasně," řekl jsem. "Je to jenom trochu zvláštní být tady bez doprovodu."

"Jo," řekla a zmizela.

Chvilku po tom jsem šel domů. V té chvíli jsem to ještě nevěděl, ale mělo to skončit jako pěkně zkurvená noc.

Naši byli ještě vzhůru a vypadali trochu překvapeně, že se vracím tak brzo. Ptali se, kde je Billy. Víceméně jsem je ignoroval a šel jsem do svého pokoje. Zkontroloval jsem vzkazy, ale celkem nic tam nebylo.

Za chvíli už jsem seděl na kraji postele jenom v triku. Pomalu jsem si honil ocas, který byl tvrdý a horký a pěkně mi zapadal do ruky. V hlavě mi trochu hučelo z trávy, v ocase hučelo z dráždění na hraně a život vypadal fajn.

I když jsem byl sám, fakt jsem si to pomalé dráždění ocasu užíval. Přišel mi tu noc hodně veliký. Jestli po prásku nebo dvou je honění ocasu tak skvělé, měl bych to dělat častěji. Užíval jsem si, jak rukou svírám péro. Dostal jsem se těsně na hranu výstřiku a pak jsem počkal. Jak jsem rukou klouzal po celé délce péra, ocas mi připadal dlouhý a hebký.

Jak dlouho jsem tam tak seděl a honil? Nemám ani tušení. V myšlenkách jsem se vracel do dob, kdy jsme tam tak seděli s Billym bok po boku a každý si honil péro dokud jsme se neudělali. Kolikrát jsme to tak dělali? Kolikrát jsme se na sebe usmívali, pozorovali se, zatímco naše čerstvě vystříklá mrdka, mokrá a lepivá, nám stékala podél koulí. Užívali jsme si svoje výstřiky.

Udržoval jsem se na hraně a byl jsem blízko. Hodně blízko. Nejspíš jsem si takhle hrál už dost dlouho, ale vůbec jsem neměl pojem o čase. Pak jsem uslyšel lehké zaklepání na dveře. Mámino zaklepání. A její hlas, jak mě volá.

Napřed jsem zpanikařil, ale pak jsem si uvědomil, že dveře jsou zamčené. Zůstal jsem úplně potichu. Nehýbal jsem se. I přesto, že můj ocas naléhavě potřeboval, abych ho dodělal. Myslím, že jsem ani nedýchal. Pak jsem konečně slyšel její kroky, jak jde dolů do haly.

Žaludek jsem měl úplně sevřený. To zaklepání. Stejné jako to zaklepání před lety...

A znovu ta vzpomínka. Jak Billy drží v ruce moje naběhlé péro a honí mě. Jak moc jsem to odpoledne stříkal. A naše tehdejší honění bok po boku neskončilo kvůli něčí holce. Nebyl to konec životního období. Ty roky společného honění vedle sebe skočily kvůli klepání na dveře. Jednou, jen jedinkrát, mě Billy vyhonil. Jednou. Věř nebo ne, moje mysl mi říkala, že právě to se stalo. Pamatoval jsem si to roky. Ale teď jsem to věděl, nebo aspoň myslel, že vím.

V hlavě mi vířily všechny ty zmatené myšleny, propletené s živými představami Billyho, jak šuká Justina. Jeho ocas zajíždějící tam a zpět do Justinova pevného zadku. Představivost jsem živil tím skutečným obrazem, který jsem viděl v Billyho pokoji jen o pár dní dříve. Bez problémů jsem si to dokázal jasně představit. Do poslední naběhlé žíly na Billyho ocase, jak klouže tam a zpět do Justinova zadku. Justinovu díru těsně sevřenou kolem Billyho rovného ocasu. Justin si honí svoji fantastickou kládu. Odkapávající mrdka ... Vzpomínky a představy se mi tak promíchaly, že jsem nedokázal říct, co je co.

Počítač pípnul. Zpráva. Vítané přerušení, protože jinak bych se z těch myšlenek a představ nejspíš zbláznil.

Stiskl jsem klávesu a zpráva vyskočila. Byla od Teda, dobrého kámoše z plaveckého družstva. Předmět zprávy mě okamžitě zaujal: "O BILLYM!"

Text zněl: když jsi vypadnul z párty šuškalo se že billy je možná gay. a ty možná taky. zavolej. t

Bylo už pozdě, ale Ted mi zprávu právě poslal a připsal číslo mobilu, které jsem už stejně měl. Zavolal jsem mu. Ted mi řekl, že chvíli poté, co jsem odešel z párty, najednou začali všichni mluvit o Billym a řešili, jestli fakt může být pravda, že by byl gay.

Podle toho, co Ted zaslechl, to znělo tak, že možná byla Kate tak naštvaná na Billyho kvůli jejich rozchodu, že vypustila takový drb.

Nemyslím, že by Kate cokoliv věděla o Billym a Justinovi. Nebo snad o Billym a o mně. Ale možná to dokázala uhodnout. To bylo jedno. Průšvih už nastal. Všichni o tom mluvili. A na tom jediném záleželo.

Ted říkal, že historku zaslechl tak, že Billy je gay a rozešel se s Kate, protože ona "to" konečně chtěla dělat ... a zjistila, že Billy nemůže, přinejmenším ne s holkou. Nikdo neříkal nic konkrétního o mně, ale jak Ted řekl, moje jméno "bylo na ráně." Jak říkal Ted, všichni věděli, že ve stejný den, kdy se Billy rozešel s Kate, jsem se já rozešel s Ellie. A celé roky jsme nejlepší kamarádi. Spočítat už si to umí každý sám.

Kurva!

Ukončil jsem hovor s Tedem tak rychle jak to jenom šlo a začal jsem shánět Billyho. Napřed jsem volal k němu domů, ale když telefon zvedl jeho otec, uvědomil jsem si, že jeho rodiče si myslí, že je se mnou. Zavěsil jsem beze slova. Pak jsem mu volal na mobil. Nezvedal to. Posílal jsem mu email. Neodpověděl. Čekal jsem a potil se a užíral se a pak mu zavolal znovu. Nezvedl to. Určitě byl ještě s Justinem. Nevěděl jsem, kdy se má vrátit domů. Nejspíš si Billy s Justinem vypnuli telefony, aby mohli nerušeně šukat nebo čertvíco.

Nakonec jsem si ve snaze uklidnit se vykouřil péro. Zjistil jsem, že to je jediný způsob, jak se mi může podařit usnout. Navíc jsem měl koule z toho předchozího honění tak nalité, že jsem měl pocit, že musí prasknout. Když jsem konečně usínal, přál jsem si, abych se na tu zprávu vůbec nepodíval. To je průšvih!

Probudil jsem se brzo a hned zkusil znovu zavolat Billymu. Zase nic. Pak jsem si uvědomil, že mám vlastně i Justinovou číslo, tak jsem ho zkusil taky. Nic. Znovu jsem zkoušel volat Billymu a když už jsem chtěl zavěsit, konečně mi to zvedl.

"Co kurva chceš? Nemůžeš nás nechat chvíli o samotě? Byl jsem s tebou celej zasranej týden. Teď chci jenom to, abych mohl být se svým klukem. Nerušeně. Pokračuj v tom volání a můžeš na mě zapomenout. Nech nás bejt. Pokecáme v pon..."

"Prasklo to na nás," zakřičel jsem do telefonu.

"Cos to říkal?" zeptal se.

"Prasklo to na tebe," opravil jsem se.

"O čem to kurva mluvíš?" Následující konverzace byla v mnoha směrech dost nepříjemná. Billy mi kladl otázky, na které jsem nedokázal odpovědět. Nenapadlo mě vyptávat se Teda na podrobnosti. A co bylo nejdůležitější, nevěděl jsem, jak ostatní reagovali. Byli kluci schopní ho vyrazit z týmu? Zmlátit ho? Anebo to považovali za normální? To těžko.

Proč jsem si nedal trochu práce a neposlouchal, co se tam povídá? A proč jsem Billymu neřekl, že se to samé víceméně povídá i o mně?

Bylo toho tolik, o čem jsem chtěl s Billym mluvit. Ale neměl jsem odvahu. Ne s tím průšvihem, který jsme právě měli. Samozřejmě jsem mu v duchu kladl otázky jako, dělali jste to? A bylo to dobré? A takové věci. Vší silou jsem se snažil na to nemyslet. A chtěl jsem se ho zeptat, jestli si pamatuje na tu noc, kdy mě honil a přišla moje máti. Samozřejmě, na to jsem se ho taky nezeptal.

Nemohl jsem se zeptat. Na nic z toho. Všechny věci, na kterých mi doopravdy záleželo, byly v tu chvíli odsunuty do pozadí.

Ještě chvíli jsme s Billym mluvili. Ptal se. Já mu odpovídal, že nevím. Pak si vzal telefon Justin a taky měl otázky. Ani jemu jsem neuměl odpovědět.

Nakonec jsme se domluvili, abych odpoledne přišel k Justinovi, že to tam probereme.

Zavěsil jsem, šel jsem na záchod a tam se pozvracel.

Když to praskne, je to děsnej průser.

Pokračování...

POZNÁMKA AUTORA: Jména a některé další identifikační údaje byly v příběhu změněny, abychom nevyzradili identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "I Thought I Knew" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo distribuována bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině. Zaujal příběh vaši představivost? Vzrušuje vás sex, o kterém čtete? Chcete se na něco zeptat? Napište mi - hardreader2000@aol.com.